Travel Blog

Istanbul – věčné město na Bosporu

By in Cestovní blog

Slávu a bohatství města na Zlatém rohu opěvovali již dávní cestovatelé v čele s Marco Polem. Leskem a rouškou tajemného závoje nevědění jej pak zahalili sultáni vládnoucí ohromnému osmanskému impériu. Díky tomu, že se moderní turecká společnost od konce druhé světové války otevírá světu, můžete v historickém centru ochutnat něco málo z atmosféry zašlých a slavných časů. Nakoukněte za oponu dneška do doby, kdy se sem vraceli úspěšní dobyvatelé a válečníci, kteří dobyli a ovládali podstatnou část Asie i Evropy. Navštivte s námi Istanbul, bezpečnou bránu do Orientu.

Trocha historie

Na tomto místě by se možná slušelo začít bájnou a patřičně důraznou větou mé profesorky dějepisu: „Již staří Římané ….“ a nebyli bychom kupodivu daleko od pravdy. Dlouhá historie sahá opravdu do antických dob, v nichž Konstantin I. Veliký přeměnil původně malou osadu Byzantion na centrum východořímské říše. Původní název Nova Roma (Nový Řím), byl později změněn na známější Konstantinopol. Město se pak stalo nejdříve centrem řecké kultury a pravoslavné církve, později jeho věhlas rostl i pod nadvládou Osmanů, kteří dobyli město v květnu 1453. V historickém centru najdeme nespočet mešit i bohatě zdobených chrámů, jež jsou pozůstatkem dávného pravidla, kdy si každý panovník nechal na počest svého vítězství postavit novou mešitu.

Pro Istanbul je typická hlavně jeho strategická poloha na dvou kontinentech. Koncem 19. století mělo město více než 1 milion obyvatel s podzemní i tramvajovou dopravou. Železniční spojení s Evropou bylo v té době považováno za samozřejmost. I přes svou strategickou polohu metropole pod osmanskou nadvládou postupně upadala. Slábnoucí impérium se v první světové válce přidalo na stranu Německa a bylo po skončení války obsazeno francouzskými a anglickými vojsky. Moc byla předána do rukou Mustafy Kemala, přezdívaného Atatürk a byla vyhlášena republika s hlavním městem Ankarou. Istanbul se tak poprvé ve své dlouhé historii stal „obyčejným“ městem. I přes tuto drobnou taktickou nepřízeň osudu je stále největším a nejnavštěvovanějším městem v Turecku s bezmála 14ti miliony obyvateli.

Příjezd do Istanbulu

Většina návštěvníků využije pravděpodobně některého ze dvou istanbulských letišť. Atatürkovo letiště bylo postaveno na evropském kontinentu, zatímco letiště Sabiha Gokcen leží v Asii. Nízkonákladové letecké společnosti většinou létají na druhé z uvedených letišť a zpáteční letenka se dá pořídit pod 5000 Kč včetně všech dalších poplatků. Další možností, kterou ale v poslední době volí čím dál tím méně cestovatelů, jsou pravidelné autobusové linky z Prahy do Sofie a ze Sofie do Istanbulu.

Istanbul, jako většina velkoměst, má velmi dobře organizovanou městskou hromadnou dopravu. Po městě jezdí nejen linkové autobusy, tramvaje, taxíky, ale i metro. Přehledné plány městské dopravy jsou vyvěšeny v každé stanici metra a i tramvají v centru a na turisticky hojně navštěvovaných místech.

Stovky minaretů nad městem

Istanbul je díky dávnému zvyku a stavitelské oblibě vládnoucích sultánů městem mešit a minaretů. Ovšem ty nejznámější, nejvýznamnější a turisticky nejatraktivnější jsou v historickém centru města. Opravdivou dominantou čtvrti Sultanahmed a celého města je Hagia Sofia, chrám Boží moudrosti. Monumentální a nepřehlédnutelný svatostánek je v pořadí již třetí stavbou téhož jména na tomto místě. Základy nechal vystavět císař Justinián v roce 532. Po dlouhých téměř 1000 let do dokončení katedrály v Seville v roce 1520 se jednalo o největší sakrální stavbu na světě. Až do roku 1453 zde sídlil patriarcha autokefální pravoslavné církve. Téhož roku byl Istanbul dobit vojsky vedenými Mehmedem Dobyvatelem, který ji přeměnil na mešitu a nechal dostavět minarety. V roce 1934 došlo v rámci Atatürkových reforem k sekularizaci státu a církve a od té doby slouží Aya Sofia jako muzeum.

Hned naproti přes park Sultan Ahmed vidíme další dominantu města Sultan Ahmed Cami, tzv. Modrou mešitu. Její neopakovatelná silueta, které vévodí šest minaretů, se nedá z dálky přehlédnout. Mešita byla postavena v roce 1617 pro sultána Ahmenda I. Výjimečnost stavby představující vrcholné umění osmanských architektů a stavitelů tkví hlavně v počtu minaretů. Podle obecných pravidel respektovaných při stavbě mešit vždy platilo, že má mešita mít jen jeden, výjimečně pak dva minarety. Šest minaretů může mít jen mešita v Mekce. Pověst praví, že Ahmend I. nechal na usmíření protestující náboženské obce postavit v Mekce sedmý minaret.

Mezi další fotograficky vděčné mešity patří např. mešita Laleli (Tulipánová mešita) postavená v průběhu 18. století za vlády Mustafy III. Bývá obvykle popisována jako nejlepší ukázka tzv. osmanského baroka. U Galtského mostu stojí ještě Yeni Cami (Nová mešita). Název je poněkud matoucí protože stavba byla zahájena již v roce 1597. Vládnoucí sultán Mehmed III. ji nechal postavit na žádost své matky a ženy svého otce Murada III.

Historická tržiště – centrum obchodu již ve středověku

Vůně a atmosféra zašlých časů, kdy v Istanbulu končilo zboží putující po Hedvábné stezce z Asie, je už dávno pryč. To ale nic nemění na tom, že zdejší historická tržiště stále slouží ke svému původnímu účelu, i když se převážně jedná o atrakci pro turisty.

Kapali Çarşı (tzv. Velký bazar) nechal postavit Mehmed Dobyvatel v letech 1455 – 1461. Budovy původně sloužily jako veřejné sklady zboží. V 16. století nechal komplex sultán Sulejman I. Skvostný značně rozšířit. Tržiště bylo po celém známém světě vyhlášeno jako místo, kde se obchodovalo hlavně s kořením, kůží, keramikou, šperky a koberci. Věhlas zůstal i do dnešních dob. Zlí jazykové a statistici tvrdí, že ho dnes v letní sezóně navštíví i 400 000 návštěvníků. Během staletí zde bylo totiž vybudováno na 1200 obchodů schovaných v celkem 58 krytých pasážích rozkládajících se na ploše 45 hektarů. Ceny jsou ve většině stánků pevné, ale když sem přijdete pozdě odpoledne před zavírací dobou, bývají prodejci ochotni ke smlouvání a ceny za suvenýry mohou spadnout na zlomek původního návrhu.

Velký bazar v podstatě plynule přechází v méně známý, ale o původnější Egyptský bazar, který najdeme u Galatského mostu. V současné době se zde prodává hlavně koření a sušené ovoce.

Voda a James Bond – základ úspěchu

Jistě znáte hanlivé rčení „smradu jak v Cařihradu“. I v dávných dobách lidé věděli, že bez vody a hygieny to prostě nejde. Pro tak velké město, jakým vždy Istanbul byl, bylo velmi těžké vybudovat funkční zásobárnu vody a dopravit ji do mešit a paláců. Již v 6. století, dlouho před dobytím Istanbulu Osmany, byly postaveny tzv. Yerebatanské cisterny. Jedná se o jednu z nejzajímavějších městských památek. Opouštíme hluk a shon přeplněných ulic a noříme se spoře osvětleného podzemí. Nestačíme žasnout. Nádrž na vodu má na půdorysu rozměry 140 na 70 m a dokázala pojmout až 80 000 m3 vody. Dříve zde voda sahala do výšky až 8 metrů. Stěny podzemní nádrže podpírá na 336 pilířů. Od 6. století sem vodu přiváděli až z 19 km vzdáleného Bělehradského lesa.

Zajímavostí moderní doby je i to, že kromě nás se tu procházel nebo spíše projížděl na loďce S. Connery, coby James Bond, v dnes již legendární bondovce From Ruissian with Love. Matoucí snad může být jen skutečnost, že ve filmu jsou tyto cisterny umístěny pod sovětskou ambasádou.

Sex jako důvod úpadku impéria

Život vládnoucích sultánů byl v celé Evropě zahalen díky existenci harémů a mnohoženství rouškou tajemství a nevědění. Centrem pro potřeby vlády a vládnoucího sultána se stal palác Topkapi, jehož stavba začala v podstatě hned po dobytí Istanbulu Mehmedem Dobyvatelem v roce 1459. Centrem vzkvétajícího osmanského impéria zůstal palác až do roku 1853, kdy se Abdülmecid I. rozhodl přestěhovat svůj dvůr do nově postaveného paláce Dolmabahçe.

Život žen obývajících harém fascinoval celý svět. Většina již žila v nuzných a nehygienických podmínkách a často umíraly na různé nemoci. Jejich situace se výrazněji zlepšila ve chvíli, když začaly sloužit matce sultána nebo přímo sultánovi osobně. Asi nejznámější mezi konkubínami byla jistá Haseki Hürrem (Roxelena), na západě známá jako žena sultána Süleymana Nádherného. Do té doby byla pro sultána svatba něco velmi výjimečného. Raxalema nechala zřídit harém přímo v paláci blízko vládních komnat a začala tak doba palácových intrik. Během ní ženy a hlavně matky vládnoucích sultánů postupně přebíraly kontrolu nad státními záležitostmi. Roxalema pak přesvědčila Süleymana, aby nechal zavraždit svého nejschopnějšího ministra a prvorozeného syna, čímž zajistila trůn pro svého syna Selima, kterému přezdívali Opilec. Selimova favoritka pak šla ještě dál a přesunula své komnaty hned vedle vchodu do dívánu. Svého syna Murada III. podporovala ve zhýralostech. Tento „velevýkonný“ sultán zplodil 103 dětí, z nichž ho 54 přežilo.

Mnoho dětí, resp. synů, kteří mají až nezdravé ambice stát se panovníkem, znamená velký problém a prostor pro konflikty. Mezi bratry byla pěstována nenávist, která často vedla k bratrovraždám. Ahmed I. proto zavedl institut tzv. Klece, jejímž cílem bylo odstranit mladší bratry ze hry. Po smrti sultána otce nastoupil na jeho místo podle tradice prvorozený syn a všichni jeho bratři a potencionální konkurenti byli přestěhováni do uzavřených palácových prostor, kde setrvávali až do jeho smrti. Měli samozřejmě své služebné a konkubíny. Ty prý nesměly tyto uzavřené prostory opustit, dokud neotěhotněly, což ale bylo v podstatě nemožné. Zabránění jejich těhotenství byla věnována velká pozornost počínaje např. chirurgickým odstraněním vaječníků nebo aplikací pesarů konče. Pokud se přesto stal zázrak a některá z žen otěhotněla, byla okamžitě popravena utopením. Úpadek Osmanského impéria je často připisován právě existenci Klece. Sultáni se často do normálního života vraceli pomatení, blázniví a neschopni racionálního úsudku.

Istanbul – město, které stojí za návštěvu

Istanbul i přes davy turistů a vyšší ceny za vstupné i služby bezpochyby patří k nejhezčím městům na světě. Historie tu dýchá na každém kroku a není problém z hlavních turistických tříd odbočit do odlehlé uličky a užít si posezení v tradiční čajovně při vynikajícím Rize čaji nebo vodní dýmce a skvělém kebabu. Istanbul je dnes moderním kosmopolitním městem, které si ale ve svém historickém centru uchovává svou svébytnou atmosféru. Destinace je atraktivní po celý rok a od podzimu do jara tu potkáme výrazně méně turistů než v letní sezóně. Láká-li vás bezpečný orient, neváhejte. Opravdu to stojí za to.

Text: David Hainall,  foto: David Hainall a Topi Pigula, článek vyšel původně na serveru idnes.cz 23. 2. 2015

Post navigation

Tags: , , , , , , , ,